Sebeláska? Co jako?

Sebeláska. Co to jako sakra je?

Hele, to je taková ta věc, že se máš rád. Jakože ti nevaděj tvoje špeky, nešpeky, kosti, malej nos, velkej nos, prsa, plochy, zadek, nezadek a další tělní statky a nedostatky. Jenže to není tak jednoduchý. Vopravdicky.

Ani nevím, zda vás budu motivovat, nebo budu sarkastická, ale nejspíše to bude tak napůl. Asi budu i fňukat a držkovat. Hehe. Pochopitelně budu čerpat hlavně ze svojí sebelásky, nelásky a tak…

Víte, jak na tom jsem. Naprosto úžasná a líbezná osoba, téměř bez chyby, jen mám ty tlustý hnáty… V podstatě nejde o mých přednostech pochybovat. To prostě víte všichni.

Ehm… Je to děsně výborný mít rád děsně hnusně tlustý nohy, když je ani nenarvete do bot a kalhot. Fakt že jo. Však je to tak velikánská hmota, že ji nelze nemilovat. Lidi mají rádi věci, hmoty, když jich je moc. O tom taky nepochybujte. A já to taky mám ráda. A nebo ne? Vim já? Když je hmota nohou splasklejší, jsem radši, narvu se i do nějakých fešnějších kalhot.

Pochopitelně to není jen o tom. To je jasné. Taky, proč se trápit kvůli vzhledu? Jsou horší věci. Jenže, člověk se chce zalíbit i druhým, ale měl by především začít u sebe.

Moje sestřička mi řekla, když jsem byla vyzáblá, bezvlasá, zlomená, abych ze svého handycapu udělala přednost. No, tak se jako snažím, pořád, a hodlám to všem cpát. Pleš se nosila skvěle a jizva na břiše je dost “husťácká”. Teď se snažím všechny přesvědčit, že anomálie a různě veliké končetiny, mohou být sexy. Snažím se už dlouho a hlavně sebe přesvědčuji dlouho. No, jsem blbka. Prostě, né a né si zvyknout na své velikosti. 😁 Chci přesvědčit ty, kteří jsou tělesně v pořádku, ale nemají se rádi, protože se vidí jinak, že nemají proč, že je jim co závidět. Z mého pohledu určitě. Mně se líbí ty malé chybičky, křivé frňáky, buřtí prsty a další maličkosti, křivosti, velikosti. Jsou mezi námi lidé, kteří nemají štěstí, jako my.

Už začínám litovat, do čeho jsem se to pustila. Haha… To je zas téma. Tak se do toho pustíme dál a uvidíme, co z toho udělám za slátaninu.

No, ale co když žijeme mezi lidmi, kteří nás neustále na nedostatky upozorňují? Tihle lidé jsou pitomci. Prostě jo! Zde nejde ani o upřímnost, nebo jde o dost špatně formulovanou upřímnost. Je to prostě debilita. Plno věcí se dá říci opatrně a opakovat někomu neustále, prej z legrace, že máte mega kozy, nebo žádný kozy, je taky idiocie. Ti taky vole neříkám, že podle tvaru pod poklopcem tam máš spíš pipinku, žeo. 😀Nebo, že vypadáš jak pytel tvarohu.

Nejvíce pitomců potkáme na sociálních sítích. Každý je děsně chytrý a všemu rozumí. Nezdráhají se do vás pustit, že jste tlusté prase, anorektička, plochodrážnice a podobně. Nechápu, kde se to v lidech bere? Jsou sami nešťastní ze sebe samých? Většinou ti, co mají plnou hubu keců, vlastní ve skutečnosti malilinkaté sebevědomí, ale v klidu domova se cítí být silní. Nic si z takových nedělejte. Jste cool a je to!

Ono se mi to říká. Taky zápasím s hlupáky, ale většinou mimo sítě. To bývá horší. Je pak

těžké být se sebou spokojen, ale je to potřeba. Život je hned lepší. Naštěstí jsem se jim, hlupákům, naučila čelit. Částečně, abych nekecala. Taky mi ujede nerv a nepatřičně je pošlu do míst, kam slunce nesvítí. Občas člověk bouchne. To nemám ráda. Stydím se pak za své chování, i když jsem v právu. Je to zvláštní.

A jak bojujete se sebou vy? Jste suverénní a ignorujete ostatní, nebo jste smutné hromádky? Co myslíte, že člověku pomůže, aby se měl rád? Zajímají mě pohledy ostatních, ať jsem v obraze.

K sebelásce patří určitě i to, co si myslíme o svých dovednostech a tom, co si myslíme v celku, o sobě samém. Nemám teď na mysli náš vzhled, protože to není jen o něm.

Jak víme, hlupák si vždy myslí, že je nejchytřejší a všemu rozumí. Sotva formuluje rozumnou větu, ale je chytřejší, než všichni vědátoři planety. Pak tu máme tedy i ty nadprůměrně inteligentní, kteří bývají dost často sociopati. To je ale na delší rozbor. Uff.

Mám plno opravdu inteligentních a nadaných přátel a zrovna ti mají se sebou veliké problémy. Ponižují se, svoji inteligenci, schopnosti. Proč jako? Proč lidé, kteří mě inspirují, se nemají rádi? Smutné je, že vlastně všichni moji nejoblíbenější přátelé o sobě pochybují. Nechápu! A já, válečnej invalida a kripl, je přesvědčuju o opaku.

Před mnoha lety jsem byla takové káče ošklivé, které se nemělo rádo. Proč taky, když jsem poslouchala, že jsem brejlovec, beďar, intoš, plošina. Kamkoliv jsem šla s kamarádkama, sestrou, tak jsem byla vzduch. Často jsem poslouchala, že jsem vtipná, chytrá a já nevím, co ještě, ale přízeň žádná. Styděla jsem se za sebe a schovávala se. Šedivější myšku jsem neznala. A do toho ty debilní brýle. Ježiš, já je nenáviděla. Když jsem se oblékla do sukně, tak jsem se cítila hloupě a to jsem měla krásný nohy. Já kráva, neměla ráda svoje stehna? What?!
Na střední to už bylo lepší, ale pořád jsem byla pro kluky kámoška. Bylo to příšerný. Vrba pro všechny, kteří se trápili se svými láskami. Zvláštní, a to jsem byla naprosto nepolíbená a hodně mě to bolelo. Hodně jsem řešila, co se sebou, co je špatně a bála jsem se změnit a ukázat, že nejsem žádná myš, ale nemám jak to ukázat, když se o mě nikdo nezajímal. Naštěstí se objevil jeden kluk a ten to změnil. Záchrana. A já, se sebevědomím menším, než zrnko rýže, nechápala, co se to děje, že se do mě jako někdo zamiloval? Jako fakt? Změnilo mě to a jsem ráda. Labuť se probudila a byla z toho láska na hromadu let, která i rakovinu zvládla. Teď už je to jinak a mám jiného chlapce (pochopitelně, toho nejlepšího) a do myšího stavu jsem se nevrátila. Díky, kluci. ❤ Jo, jsem jeden z případů, kterým vztahy v sebevědomí pomohly. Také mi z něj i něco ubraly, ale časem se vše upravilo, takže pohoda. Na chlapce jsem měla štěstí, což je štěstí, a že jsem si to zasloužila, po tom všem trápení. 😃 Díky každému jsem se něco naučila a s každým byla, naprosto pochopitelně, hezčí a hezčí. 😃 Teď jsem úplně nejhezčí a tak... CHA!

Jak to mám teď ukončit? Takových otázek. V podstatě jste se dověděli, že o tématu moc nevím. To je paráda. Určitě jste si všimli, že slovo “prostě” používám ráda.

Hele, mějte se rádi, važte si sebe, svých prdelí, pupíků, pleší, kuřích nožek a dalších. Mějte rádi své přátele a rodiny, i když jsou pošahaní a vy taktéž. Podporujte se navzájem. Buďte diplomatičtí. Mějte rádi ty svoje bubáky a hnedle to půjde lépe. Jakože fakt!

LOVE VOLE 💙

A díky, že ty výplody čtete. To mě moc těší. A když už to čtete, líbilo by se mi, kdybyste mi napsali, jaké téma by vás zajímalo? Bývám někdy bez inspirace.