Je to dobrý, je to dobrý....

Je to dobrý!

Už jsme na vesnici 2 měsíce?! Taknějak! Myslím! Pořád tu jsme a ještě jsme neutekli, což možná někomu přijde zvláštní. Osobně si myslím, že budu chtít zdrhnout,až začne podzim a nastoupí zima.
Teď na jaře je to čím dál krásnější. Vždyť to znáte.. ptáci řvou a kytky smrděj! V zimě trpím! Je totiž zima a mě je celkově zima. I kosti mi mrznou. Jakmile začne sněžit, tak mám pocit, jen pohledem na sníh,umrznu! Jenže, teď jsem vlastně v prdelákově, takže tady by teoreticky zima mohla být i pěkná, bez břečky, co známe z měst. No, nechám se překvapit, ale ROZHODNĚ SE NA TO NETĚŠÍM!

Květena

Je skvělé, protože neznám zahradu, kterou teď mám, že mě čeká hromada překvapení. Například teď mi vykvetly narcisy, nebo co to je za zelí a dokonce takových podobných květin tam je víc. A je to super, každý den pobíhám po zahradě a hledám nové a nové rostlinky. Pak ještě k té vší kráse patří špinavá práce plná divných hmyzáků, červů, larev, pavouků, ploštic a žížal! Je to vyloženě lahoda a opravdu si to užívám! Jako fakt! Taky je strašně super, že se o zahradu leta nikdo nestaral, takže všude zápasím s kopřivami. Přece není nic lepšího, než popálené ruce od kopřiv, že? Jo a rukavice mám! Bohužel to nejsou takové ty vyloženě pracovní, ale to je putna, prostě mám rukavice a i tak mám popálené dlaně! Určitě to chcete taky! Jo a máme naprd tlak vody, takže si k mé smůle neužívám zalévání zahrady hadicí, na které jsem se tak strašně těšila! SAKRA! Pobíhám jak ťulpas k sudu s dešťovkou s malou konvičkou a zalévám a zalévám! Taky dobrý. Naběhám na zahradě miliardy kilometrů!  Taky očekávám od mé milé zahrady plné nástrah, že mne hezky za tu péči odmění, protože ji to jinak nedaruji! Denně chodím hypnotizovat zatím vysetou petržel, kopr, libeček a mateřídoušku. Víc jsem ještě nepořídila. Teda vlastně jo, ještě mrkev a ředkvičky, ale pro ty se snažím vytvořit překrásný záhon, plný živin a žížal, což je komplikované, jelikož, jak jsem už hudrovala, se potýkám se všudypřítomnými kopřivami! Jako fakt bych neřekla, že mě kopřivy budou někdy tak štvát! Jako, začnu kopat záhon, do toho přiběhne náš hyperaktivní psík s balónkem, takže musím házet, do toho si všimnu, že někde v dáli na mě čumí další trs kopřiv, tak běžím zas tam, pak si uvědomím, že nemám u sebe kolečko a běžím pro něj a do toho zapomenu na trs kopřiv a běžím společně s kolečkem k záhonu, který vytvářím...... Nojo, nemám vůbec žádný řád a jsem hluboce pomatená! Potřebuji řád, ale já prostě nikdy zahradu neměla, tak k tomu musím asi dospět. Ten záhon je samozřejmě stále nedokončený a pořád přemýšlím, kam umístím další. mám v plánu toho vypěstovat hodně a to jsem Vám ještě ani neřekla, že máme foliovník, který je třeba dát zevnitř i z venku také do pořádku. Jsou to galeje, to Vám povím....

Zvířena - Pepina

Kromě toho, že se snažím ovládnout a porozumět naší zahradě,si tu užíváme velikou kopu legrace. Například, když si ověnčeni těžkotonážním nákupem jdeme na autobus a ten, jako na potvoru, ikdyž nás vidí, že ho dobíháme, zavře dveře a jede pryč. Podotýkám, že to byl poslední autobus, co k nám jel. Takže supercool prča! Jeli jsme jiným busem a pan řidič byl hodný a zastavil nám u jednoho rozcestí, které tedy bylo stále daleko od domova, ale pořád blíž, než z té zastávky ve městě. Tak jsme si to ťapkali podél pole a pak i přes. Kdyby tak strašně nefoukalo, bylo by to úžasně romantické. Takto to bylo spíše tragikomické :) Moje bílé boty vypadaly jako hrouda bahna! Věc, po které holka z velkoměsta prahne! Měla jsem zmrzlé, bolavé a profoukané uši až někam.... Moje kalhoty málem praskly pod náporem otoku. Tlustonohy nerady dlouhé procházky, totiž! Jinak byla procházka po poli super, s Pavlem jsme si velice popovídali, ale slyšeli to asi v jiné vesnici, protože naše slova byla unesena větrem. No, drzej vítr! Došli jsme na konec toho zdánlivě nekonečného pole, proklestili se mezi nějakým křovím a zjistili, že kousek od nás jsou býci a krávy....Dále jsme tam potkali i lamy, což nám udělalo velikou radost, protože jsou ohromně vtipné. Samozřejmě, když jsme se přiblížili, hezky odhopsaly pryč. Také tam byly kozy, ovce a slepice a ještě určitě něco. Paráda, jenže jsme vlezli na cizí pozemek, ale nikdo tam nebyl, takže pohoda. Také bylo dost potěšující, že tento statek byl v naší vesnici :) Juchů!

Houpačka, kterou mám v plánu zrenovovat a foliovník, který musím dát také do pořádku.

K našemu překvapení, i když jsme nechali Kurta na zahradě, tak nezdrhl, což je mimořádná událost, protože obvyklé utíká pořád! Už ho nemůžeme nechávat na zahradě, ikdyž jsme doma, protože bere roha, takže jsme to riskli a on zůstal, což samozřejmě neznamenalo, že druhý den neuteče zase!
Další den, kdy pro nás jela moje maminka, aby si nás odvezla na Velikonoce, opět ráno zdrhl asi na 5 hodin a holomek se vrátil asi 30min před tím, než dorazila! Ten pes je prostě drzý floutek!
O Velikonocích asi není třeba se nějak rozepisovat. Byly skvělé! Celá rodina i s Terčinou malou dětskou havětí, hromada jídla a vína, no prostě úžasné volníčko! Nevím proč, ale vždycky u našich mám potřebu pořád něco kuchtit! Upekla jsem dva mazance, pekla kachnu....pořád něco! Jak já to miluju:) A samozřejmě nechybělo i válení. Víc takových dní.
No a k čemu se tu vlastně snažím celou dobu dostat? Máme auto!!! Jako fakt!! Je to super, alespoň se naučím konečně pořádně řídit, doufám tedy a vozím Paveleho do Slaného na bus. Dokonce jsem zvládla i cestu úplně sama samotinká bez jakékoliv pomoci a rady! Zní to skvěle co? Jojo, je to skvělé, jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá!! Už asi tušíte nějakou vydařenou taškařici, co? Tušíte dobře! :)
Autíčko nám skvěle sloužilo asi 3 dny! Po cestě na autobus, asi kilometr od domu se autíčku něco stalo s elektřinou, což jsme zjistili posléze a začalo strašlivě čoudit! Ale úplně hrozně moc!! Mnojo, prostě, nejde vše tak jednoduše!! Husí krk, ve kterém byly uloženy dráty, byl někde asi prošoupaný a drátek se dotkl karoserie a už to jelo! Začalo to jiskřit, což jsme bohužel neviděli a mrzí mě to, protože jiskření je hezká věc, a celé to zkratovalo a bylo po legraci! Museli jsme nechat auto u pole a navíc bylo obtížné ho dostat ke kraji, ale zvládli jsme to. Sice to byl nervák a Pavele vypadal, že mně možná zamorduje, ale zvládlo se to! Ani jsme se nijak zvlášť netrápili, spíš jsme se zasmáli tomu, jakou to máme vlastně pořád smůlu a že je to někdy i legrace. Tak jako, nikdo se nerad nudí, že?! A tohle se dá díky bohu opravit, takže žádná tragedie se nekoná!
Také byla veliká legrace odtahování auta do vesnice. Přijel kamarád, od něhož máme auto a že ho odtáhneme. Nikdy jsem neseděla za volantem odtahovaného auta a strašně jsem se toho bála. V autě totiž nejdou brzdy, tak jak by měly a výstražná světla, prostě je to umřelé auto!! Předtím samosebou všechno hezky fungovalo! Cestou to škubalo a házelo a já měla smrt v očích a nebrzdilo to a já dupala na brzdu a tahala za ručku, že to snad ani není možný. Haha....opravdu veliká legrace. No a po chvilce toho cukání a kroucení volantem jsme dorazili na místo a na místě jsem samosebou křápla to auta, co mě táhlo, ale byla to malá rána a nikde ani škrábanec. Uff! Už to nechci zažít. Bylo to nepříjemný a bála jsem se, i když je to vlastně prkotina, žeo!

Zdrhací psí floutek - Kurt!

A co z toho všeho vyplývá? Že byste měli mít v hlavě "zahradní" řád, pokud chcete, aby Vaše zahrada byla bez kopřiv a s hezkými a funkčními záhony. Že nemá smysl s nákupem běžet na autobus, protože autobusák je idiotický kretén, který Vám beztak nezastaví, a chůze po poli je dost hodně cool a to doslova! Že Váš pes je zlobivý floutek a že zkrat elektřiny ve Vašem autě je vlastně docela prdel!!

A to je asi vše z našeho momentálního probíhajícího času zde. Jsem přesvědčena, že brzy se určitě naskytne další humorná situace v našich malých bezcenných životech, o kterou se s Vámi podělím :)

LOVE VOLE <3